Jeskyně Postojna je nejznámější turistická atrakce ve Slovinsku a jedna z největších krasových přírodních památek na světě.
Proč je jeskyně Postojna tak jedinečná?
Pouze v jeskyni Postojna se můžete pod nádhernými podzemními klenbami projet speciálním podzemním vláčkem, a to již dlouhých 140 roků. Tyto klenby vypadají jako zdobené lustry z krápníků a tvoří tak fantastické scenérie.
Z bývalých 300 metrů, které byly otevřeny pro veřejnost v roce 1818, mohou dnešní návštěvníci vidět během 1,5 hodiny dlouhé prohlídky turisticky upravenou délku, která se natáhla na 5 km.
Cesta přes jeskyně začíná na nástupišti jedinečného podzemního vláčku, kde zvláště v letním období převládá živý ruch. Zde začíná 3,7 km dlouhá železniční trať.
Ze začátku pěšky
Po celá léta mohli návštěvníci navštívit jeskyni pěšky. Když na jaře roku 1857 císařský pár Alžběta Bavorská a František Josef I. s doprovodem navštívil jeskyni, byla pro Alžbětu a její dámy zhotovena tři sametem potažená nosítka.
Protože nosítka nakonec nebyla použita, byla odložena pro nejbohatší návštěvníky jeskyně.
To bylo v době, kdy bylo okolí města nezadržitelně modernizováno. V roce 1857 se město Postojna připojilo k železniční trati s Vídní a Terstem, stejně tak jako se zbytkem světa. Počet návštěvníků jeskyně Postojna rostl v následujícím roce téměř dvojnásobně a rok poté ještě více. Zvýšený počet návštěvníků podnítil nutnost opět vyřešit vstup do jeskyně.
Velkou roli v obnově a rozvoji cestovního ruchu města Postojna hrál Slovinec Anton Globočnik z Sorodolski, který byl okresním hejtmanem Postojne a předsedou Výboru jeskyně Postojna od roku 1863. Během mnoha let (1863-1885) zavedl řadu novinek, které zmodernizovaly jeskyni Postojna a turistickou nabídku okolí. Mimo jiné byl inspirátorem podzemního vláčku.
Školní zájezdy na Slovinsko
Později jednokolejní dráha
V roce 1872 bylo instalováno elektrické osvětlení a byly položeny první koleje pro turistický vláček. Návštěvníkům byla nabízena jízda ve dvoumístném voze, který byl tlačen průvodci. Nicméně malý ručně ovládaný vlak nebyl vhodný pro četné jeskynní návštěvy.
Dlouho byla plánovaná motorová železniční doprava, avšak byla používaná až do roku 1924. V roce 1923 byl celý železniční systém zrekonstruován (první lokomotiva Montania č. 803 je již v důchodu v muzeu v Notranjasku, druhá – Montania S-10 č. 2004 je nyní postavena na plošině před vchodem do jeskyně).
Nyní na dvou tratích
Staré, benzínem poháněné lokomotivy, které byly použity v průběhu let, jsou již mimo provoz, protože díky jejich výfukovým plynům byl velmi špatný výhled v jeskyni. Při zahájení turistické sezony v roce 1957 byly staré lokomotivy nahrazený novými – elektrickými. V těchto letech se počet návštěvníků zvýšil neuvěřitelně.
Jednokolejní trať z předválečného období, pouze se dvěma výhybkami na celé trase, na které mohly být zároveň pouze 3 lokomotivy, způsobila s přibývajícími návštěvníky ještě větší nápor.
20. června 1964 byla slavnostně otevřena dvoukolejní dráha, se zastávkou u vchodu do jeskyně a konečnou zastávkou u východu z jeskyně – stanice Kalvárie. V roce 1968 byla postavena druhá fáze rekonstrukce – s napojením na Koncertní síň. Dvoukolejní dráha umožnila nerušený transport velkého počtu návštěvníků, kteří navštívili jeskyně Postojna v nadcházejících letech.
Lidská ryba v jeskyni Postojna
V akváriu se nachází slovinský unikát. Lidská rybička, macarát jeskynní. Dožívá se 70 let a potrava jí stačí jednou za 12 let. Třeba budete mít štěstí a vzácnou rybku zahlédnete. Žije jen na několika místech na světě.
Pokud budete mít štěstí, vzácnou rybičku též zahlédnete
Školní zájezdy na Slovinsko
Prohlídka jeskyně Postojnska
21 kilometrů nádherných sálů. 2 miliony let stará podzemní pohádka. Zdoláte 5,7 km, z toho asi 4 km elektrickým vláčkem.
Celkem 21 kilometrů chodeb a nádherných sálů nabízí jedinečný zážitek z podzemního světa. Jeskyně Postojna je jednou z nejvíce různorodých jeskynních systémů na světě.
Během 1,5 hodinové prohlídky uvidíte 5 kilometrů podzemního ráje. Vstup se skládá z labyrintu chodeb, které vedou k podsvětí.
Starověká jeskyně
je ta část jeskyně, která byla objevena v roce 1818 a sloužila původně jako hlavní část prohlídky. V této části je v současné době jeskynní vláček, jsou zde i části starého chodníku. Najdeme i Kongresový nebo Taneční sál, kde byly kdysi organizovány velkolepé slavnosti. Trochu dále mimo Kongresový sál byla postavena první podzemní pošta, kde si návštěvníci mohli koupit pohlednice a zároveň je i poslat. Pošta byla postavena v roce 1899 a byla v provozu až do roku 1927, kdy byla přemístěna hlouběji do jeskyně.
Velká hora (Kalvárie)
podzemní prostor, který byl vytvořen propadem stropu, o čemž dodnes svědčí hromada kamenů.
Krásné jeskyně a Ruská cesta
stezky, které vedou na sever a kde přírodní jeskyně končí.
Konec Krásných jeskyní je připojen k Ruské cestě umělou chodbou, takže návštěvníci mohou pokračovat v prohlídce průchodem.
Makaróny (makarónový nebo špagetový) sál
V tomto sálu visí vedle sebe tenké duté trubky z vápence, sál připomíná kamenný déšť.
Bílý sál
Byl pojmenován podle jasně bílého sintru (porézní hornina) a bílých stalaktitů. Můžeme zde také najít typické „bazény", mezi nimiž jsou některé jako obrovské vany, které mohou pojmout několik tisíc litrů vody. Dále zde můžeme vidět Červený sál, Koncertní síň, Kongresový sál.
Brilliant
Nejkrásnější stalagmit jeskyně se nazývá Brilliant. Při pohledu na tuto krásnou, lesknoucí se bílou vápencovou sochu musí každý souhlasit, že je opravdu hodna svého jména. Asi 5 metrů vysoký stalagmit Brilliant stojí na místě, kde přes strop silně, vytrvale a rovnoměrně kape. Pro svůj extrémně bílý a lesklý vzhled není divu, že je již po desetiletí symbolem jeskyně Postojna.
Lidská ryba?
V Postojnských jeskyních žije unikátní živočich, kterého můžeme vidět pouze v těchto jeskyních. Jedná se o endemického obojživelníka, který je nazýván macarát jeskynní, slovinsky človeška ribica, proto se rozšířil výraz lidská ryba nebo rybička.
Mlok je slepý, celý růžový. Dožívá se až sta let a může dorůst až do velikosti 35 cm, běžná délka je cca 20-25 cm. Dále mají jednu velmi zvláštní vlastnost – vydrží až 10 let bez potravy.
Pro vědce je tento zajímavý obojživelník stále záhadou, protože není jako ostatní obojživelníci (např. žáby a mloci), kteří žijí ve vodě v mládí a jakmile dospějí, opustí vodu a dýchají plícemi.
Vědci si nedovedou vysvětlit, že macarát zůstává ve vodě a dýchá žábrami, přes které ale vzduch putuje k zakrnělým plícím.
Autor fotografií v článku: www.slovenia.info