Jak se nám v Chorvatsku zjevila rybářská madona

Jak na to? 

Užít si cestování. Poznat co nejvíce a zůstat celí? Jen čtěte! Pobaví i zkušeného cestovatele. 

Fotolia 83198044 XS

Fotolia 68875739 XS

IMG 20170703 144714Letošní dovolená v Chorvatsku by plynula stejně nezávadně jako obvykle, nebýt rybářské madony, která se nám zjevila jednoho podvečera. Při každodenní procházce kolem útesů, sledujíce mořské vlnobití, se nám naskytla totiž nevšední podívaná, která nám rozhodila celou druhou polovinu zájezdu. Usadili jsme se jako obvykle na kamenech, chlapci vůkol skotačili a vtom jsme ji spatřili. Chorvatskou, podsaditou stařenku. Černé capri kalhoty a horní díl plavek neurčité barvy, s padajícím vytahaným ramínkem, nenaznačoval nic nezvyklého. Vtom jsme si toho však všimli.

Kyprá Chorvatka lovila z pobřeží (přesněji řečeno stála na pobřeží a ryby lovila z moře) jednu rybku za druhou a pečlivě je ukládala do připravených igelitových sáčků. Vtom okamžiku jsem zbystřila a upozornila mužskýho: "Dívej se na to."

Nenápadným sledováním jsme zjistili, že paní ke svým úlovkům má pouze vlasec, namotaný na kousku polystyrenu a patce chleba. V tom zapíchané háčky. Jak prosté. Přiblížila jsem se blíže, abych vše omrkla zblízka. Chytrým manévrem jsem se pokusila od paní vylákat její know how. Paní nejevila velký zájem o komunikaci, ačkoliv jsem použila svoji nejlepší chorvatštinu. Nejspíš neměla rybářské povolení a myslela si, že jsem kontrola z ministerstva.

Polystyren, vlasec a ryb plný pytel

Nicméně tahala jednu rybku za druhou. Ani nestačila nahazovat vlasce. Jeden nahodila, druhý už tahala s rybou. Plnila tašku tak rychle, že se mi začaly sbíhat sliny. Měla bych zde podotknout, pro ty co mě neznají, že jak mám vidinu jídla, nedej bože ještě i nějakého soutěžení, zatmí se mi před očima. 

Vidění bylo motorem dalších událostí

A v našich hlavách uzrála myšlenka. Je to přece tak jednoduché. Zítra začneme s rybařením i my.

Jdouce na večerní vycházku jsme plánovali taktiku. Zítra obejdeme místní obchodní domy, vyhodnotíme nabídku rybářských potřeb a začneme plnit mrazák rybami. Jen abych měla dostatek chladících boxů k převozu ryb do republiky, blýsklo se mi hlavou. Při zpáteční cestě z města jsme potkali pani, vlekoucí se s naditou krosnou a taškami plnými ryb. Začali jsme se na rybaření těšit ještě více.

Jak na to jsme našli na youtube

Před usnutím jsme sjeli youtube. Zdeněk pročítal možnosti technického vybavení (přece jen jsme nechtěli vypadat jako úplní amatéři v mořském rybolovu) a já zhlédla druhy ryb v chorvatských mořích a jejich tepelné zpracování.
Nejvíce tedy budeme chytat mořany a okáče. Ty jednoznačně rozeznáme. Vždyť když plaveme, tak jich je kolem nás dost a dost. Úplná hejna. Není důvod, proč bychom je prostě neměli zítra vylovit.
Hned při rozbřesku zahájena rodinná debata o nákupu materiálů a celodenní strategii. Nákup se zdařil. Posuďte sami. Máme pestré vybavení.

IMG 20170703 141814
Podběrák – na větší kusy, udice pro zdatnější rybáře na větší kusy (přece tam ty ryby nenecháme)

IMG 20170703 141716

Polystyren s háčkem, dle vzoru naší Rybany

Kolem 14 hodiny jsme uznali, že je nejvyšší čas vyrazit

Sice se na rybářských fórech píše, že se chodí chytat ráno a večer, ale to nás neznepokojilo. Přece tady je ryb tolik, že některý zaberou i ve dvě odpoledne. Na útesech jsme rozložili rybářské náčiní a já si opět pomyslela, jestli ten chladící box bude dostatečně velký a jestli je mám kuchat (ty ryby) rovnou, jak je ulovíme (abych trošku zamachrovala před turistama, protože oni to neznají), nebo až doma ve dřezu. Box jsem raději naplnila studenou mořskou vodou.

Nahodili jsme a čekali. Chlapci se porvali o tu dlouhou udici a Jonáš se urazil. Což byla výhra, protože odešel o útes dál (samozřejmě jen tak daleko, abychom na něj viděli, jak je uražený) a tam trucoval.

IMG 20170703 144714

V diskuzích jsme se dočetli jak na to: nechytíte - li něco po do minuty do dvou, není něco v pořádku. My takhle vydrželi stát na střídačku 6 hodin, každý den, až do konce dovolené. 

Nyní časový harmonogram mořského rybolovu: 

14.00    nebe bez mráčku, sluníčko žhne. Zahajujeme rybolov. Kolem ležící turisté bystří, zvedají hlavy od rozečtených knih a vítají nečekané zpestření ve formě rybařící rodinky. Tváříme se suverénně, jakože to děláme každý den. Bez mrknutí rozkládáme všechny rybářské potřeby. Nůž, utěrku a hlavně ten chladící box. Aby bylo jasně vidět, kolik hodláme dneska nalovit ryb
15.00    stále ve stejných pozicích. Turisty přestalo sledování bavit. Opět usínají na dekách
16.00    začíná mě pálit levá polovina těla, ale mazat se nebudu, to už nemá cenu na tu chvíli
17.00    mám spalený záda, oblékám si lehké šatky. Pokračujeme v rybolovu.
18.00    ruce podrápané od rybářských háčků, nohy zamotané v silonu. Na silonu tisíce drobných uzlíků. Moje rybářské náčiní je jeden velký chuchvalec. Nevzdávám to.

První rybu chytil zrzoun Jonáš

Jonáš se odrazil a přišel vyzkoušet rybolov. „Já na to kašlu“ pravil po hodince. Zatáhl za udici a ejhle. První rybka byla na světě. Patřičný povyk všech příslušníků rodiny dával kolem ležícím, čtoucím a odpočívajících turistům najevo, že nestojíme na těch útesech marně. Víme přece, co děláme a proč tam jsme naprosto přesně. Rybička se vešla do dlaně, ale byla naše. Zručně jsem jí třesoucíma se rukama vytáhla háček z tlamičky (dělala jsem to poprvé v životě). Bylo mi jí teda líto, to musím přiznat. Rybička se zkoušela vysmeknout, heboučká, maličká. Stříbrná ze žlutými proužečky. Rodinný sněm rozhodl. Pustíme rybku na svobodu. Nevypadalo, že by to přežila, protože Roman s ní ještě než jí hodil do vody, hodil o šutr (vysmekla se mu). Nicméně epizodka nás povzbudila a pokračovali jsme dál.

Jsme tu za obživou, pravila jsem dětem

O hodinu později, s rozmočenýma nohama, spálenou levou polovinou těla a podrápaným celým tělem od rybářských háčků, jsem se i já dočkala svého úlovku. Rybička, opět do dlaně. Tuhle už nepustím, rozhodla jsem. V tu chvíli jsem už neviděla rybku, ale rybí specialitu na rozmarýnu a česneku. Jsme tu za obživou, ne jako charita, odvětila jsem dětem na jejich záchranné žádosti a tvářila se jako pravý lovec, bojujíce o přežití v na pustém ostrově (na ostrově jsme byli, ale zas tak pustý nebyl). Překonala jsem v sobě všechny pocity nemilé a milou malou rybku (nejspíš ještě miminko) jsem podřízla a vykuchala. S dlouhým a dlouhým časovým odstupem následovala ještě jedna rybka, stejné velikosti i druhu.

Po 5 hodinách jsme odházeli poněkud udiveni, jak je to možné, že paní toho tolik nalovil a my ne. Proč ta hejna nezabrala a nejsou v mém chladícím boxu, nebo na pánvi?

Je to prostě divný. Nechápeme to.

Nejspíš na to rybáři mají nějaký zaklínadlo, na který lákají ryby nebo tak něco. Jinak nevím, proč jinak bychom neměli úspěch. Všechno jsme udělali správně, jako naše rybí guru.


Večeře ten den byla hold chudší. 

Neboť ony dvě rybky se vešly obě do jedné dlaně - viz foto (každý jsme tedy měli cca 2 chutná sousta) a navíc jsme neměli ani žádný chleba, protože ho všechen sežraly ty velké ryby.

IMG 20170703 193154

IMG 20170703 193638

IMG 20170703 194235

Foceno na malém talířku, aby vypadaly větší.

 

Facebook

Cestovatelský žurnál

Váš e-mail
(*)
Vepište svůj email
(*)
Neplatný vstup
zpracováním osobních údajů
Zaškrtněte pole prosím.

Uspořádejte si svůj zájezd