Provence od A do Z

Francie

Cestovatelské perličky, doporučení z výletů po Francii. Sýry, vína a jiné dobroty. Nejlepší vyhlídky v Paříži. 30 nejlepších kilometrů na Azurovém pobřeží. 
 
Fotolia eifelka spring
Azuro

Fotolia 60272393 XSRomantická abeceda, kterou stvořila naše paní průvodkyně Zdeňka Janková, která Francii prostě zbožňuje.

A - Azurové pobřeží

Azurové pobřeží (Côte d'Azur) zvané také Francouzská riviéra je součástí Provence. Jedná se o pobřežní pás táhnoucí se od města Cassis/ nedaleko Marseille/ na západě po město Menton /nedaleko hranice s Itálií/ na východě. Tato oblast zahrnuje jak pobřeží, převážně s oblázkovými plážemi, tak i zalesněné svahy Přímořských Alp. Je to jedna z nejvýznamnějších rekreačních oblastí


u Středozemního moře. Hlavním turistickým centrem Azurového pobřeží je Nice. Z dalších destinací můžeme jmenovat Antibes, Cannes, Grasse, Fréjus, Saint-Raphaël, Sainte-Maxime, Saint-Tropez, Le Lavandou a Hyères. Tento kout Francie nabízí nádherná panoramata a neustále se měnící krajinu, sluncem vyhřáté pláže, elegantní resorty, historická města a malebné přístavy. Každý, kdo vystoupá v Nice na pahorek Château a pohlédne dolů na Andělskou zátoku, pochopí, proč se toto pobřeží nazývá Azurové.

B - Bujabéza

Bujabéza /francouzsky bouillabaisse/ je tradiční provensálská polévka,

která pochází z přístavu Marseille. Obsahuje různé druhy ryb a korýšů, je ochucena různorodým kořením, kde nesmí chybět šafrán, česnek, fenykl, bobkový list, bazalka, a pomerančová kůra. Měla by obsahovat nejméně tři druhy ryb. V tom, které druhy to jsou, se recepty dosti liší. Takže máme na výběr z těchto druhů: ropušnice, ďas mořský, parma, pražma, treska, platýs ... Z plodů moře se dávají do bujabézy mušle, krabi, chobotnice a další. Podle toho, co obsahuje, se mění také cena polévky. Pokud je její součástí například langusta, bude cena dosti vysoká. Ze zeleniny a méně kvalitních ryb se připraví vývar, do kterého se pak vkládají kousky kvalitních ryb a plodů moře. Někdy se vývar podává odděleně. Na povrch vývaru se kladou krutony z bagety potřené omáčkou rouille. Maso z ryb a plody moře se pak podávají v jiné nádobě nebo na tácku. Pravou bujabézu prý dostanete jen v Marseille /Bouillabaisse marseillaise/, ale „obyčejnou" bujabézu můžete koupit kdekoli na Azurovém pobřeží. A pozor: není to běžná polévka, kterou jíme před hlavním chodem, ale velmi vydatný pokrm, který se připravuje málokdy pro dva lidi, většinou pro šest až deset strávníků!

C - Calanques

Les calanques /český ekvivalent kalanky málokdy používán/ / jsou hluboká údolí s příkrými stěnami, nejčastěji tvořená vápencem. Jsou středomořskou obdobou severských fjordů. Nacházejí se na pobřeží dlouhém asi 24 kilometrů mezi Marseille a La Ciotat lemovaném masivem Marseilleveyre. Břeh je tvořen prudce spadajícími vápencovými stěnami, do jejichž záhybů a otvorů se dere voda, která zde vytváří malé jeskyně a převisy. Na dně některých calanques je písek, který tvoří úžasné malé pláže, které jsou většinou přístupné jen z moře. Ze Starého přístavu v Marseille vyjíždějí výletní lodě, které vás dopraví do calanques. Některé plavby jsou vyhlídkové, některé lodě zastavují i na koupání.

Č - Česnek

Snídaně je pravděpodobně jediné jídlo během provensálského dne, kdy nedostanete česnek. /K bagetě s marmeládou se opravdu česnek moc nehodí!/ V Provence jsou velmi oblíbená zeleninová jídla, jako například ratatouille, která se bez česneku neobejdou. Z česneku se vyrábí také aïoli – omáčka vhodná k rybím masům, rouille – růžová majonézová omáčka, opět vhodná k rybám, tapenáda – pasta z oliv, česneku, ančoviček a kapar, která se maže na chleba, tousty nebo krutony, přidává se k těstovinám, zelenině, omeletám, dokáže ochutit maso a dokonce i ryby. Je jen na vás, kde všude ji použijete. To je jen malá ukázka toho, kde všude se v provensálské kuchyni používá česnek. Žádný provensálský trh se neobejde bez stánků s česnekem. Na několika místech v Provenci jsou speciální česnekové trhy. V Piolenc se pořádá trh Fête de l´ail = Svátek česneku.

D - Divadlení festival v Avignonu

U zrodu největšího divadelního festivalu v Evropě stál režisér a herec Jean Vilar. Ten zde roku 1947 v rámci multikulturně pojatého Týdne umění založil tradici divadelních představení, která se odehrávala každoročně v červenci na nádvoří Papežského paláce za účasti řady francouzských herců
a režisérů. Vilar zde začal realizovat své představy o moderním divadle, ale jeho hlavním cílem bylo zpřístupnit divadlo široké veřejnosti. Vilar byl ředitelem festivalu až do své smrti. Postupem let se dostal festival z uzavřeného nádvoří Papežského paláce do ulic města. Po celý den se na různých místech města, především na náměstí před Papežským palácem, odehrávají desítky představení nebo upoutávky na večerní program. Městem se potulují kejklíři a herci v maskách a kostýmech a lákají turisty i domácí obyvatele na svá představení.

   Rozjeďte se do Francie s kolektivem nebo se školou.

E - Èze - village perché

Městečko Èze je prototypem toho, čemu Francouzi říkají village perché. Přeložit přesně tento výraz je obtížné. Percher znamená sedět na větvi, hřadovat, perchoir je bidýlko. A village samozřejmě je vesnice. Je to tedy vesnice nahoře „na bidýlku", jakoby posazená na vrcholku kopce, jako orlí hnízdo.
Původní vesnice ležela dole na pobřeží, ale v dobách nájezdů Saracénů utíkali lidé z pobřeží do hor, které jim skýtaly lepší úkryt a kde si stavěli nové příbytky. Skály nahrazovaly hradby i strážní věže. Z vesnic se tak staly nedobytné pevnosti. Villages perchés se stavěly na vrcholu kopce budˇ patrovitě nebo spirálovitě. Současné městečko Èze má dvojí polohu: Èze - Bord de Mer na břehu moře a Èze Village o 400 metrů výše. Obě části jsou propojeny stezkou Friedricha Nietzscheho, který zde pracoval na svém díle Tak pravil Zarathustra. Úzké uličky a nádherné výhledy do krajiny a na moře dnes lákají do villages perchés četné turisty.

F - Florian

Confiserie Florian nacházející se v městečku Le Pont du Loup je legendární rodinný cukrářský podnik, jehož výrobky stojí za ochutnání. Cukrářské umění se tady předává již několikátou generaci. Vybrat si můžete z nepřeberného množství kandovaného ovoce, které je vyzrálé a plné provensálského sluníčka. Výrobci dokáží ovoce zpracovat tak, že uchovají tvar, zvýrazní barvu, vůni i chuť. Vedle kandovaného ovoce můžete ochutnat i okvětní lístky některých květin jako například fialek, růží, verbeny nebo jasmínu, které se potírají bílkem, obalují v cukru a nechají se vyschnout a zkrystalizovat. Kandované ovoce je někdy přelito vrstvičkou čokolády nebo naopak čokoláda se vyrábí s různými ovocnými
a květinovými příchutěmi. Cukrářskou dílnu Florian je možno navštívit, podívat se na ruční výrobu cukrovinek, ochutnat je a za příznivější ceny než v běžných obchodech je koupit v podnikové prodejně.

G - Grasse

Grasse je hlavním městem francouzských parfémů. Ke svému věhlasu se město dostalo už za královny Kateřiny Medicejské, která zavedla módu navoněných rukaviček. Do té doby zde byly pouze koželužské dílny, kde se vyráběly kvalitní kožené výrobky i pro královský dvůr. Jen ta „vůně" vydělané kůže nebyla to pravé ořechové pro královské nosy. Protože v okolí Grasse rostlo vždy dostatek voňavých bylin, napadlo někoho přebít pach kůže květinovou esencí, která se vtírala do vydělané kůže. Postupně dílny na zpracování kůže zanikly, ale parfémy zůstaly. Ve městě dnes existují tři velcí výrobci parfémů, jsou to tzv. tři velká –ard: Fragonard, Galimard, Molinard. Všechny uvedené firmy je možné po domluvě navštívit, seznámit se s jejich výrobou a nakoupit různé parfémy a mýdla. V okolí Grasse je spousta pěstitelů květin, kteří zásobují výrobce parfémů ručně sbíranými květy levandule, jasmínu, růže, mimózy nebo pomerančovníku. Některé suroviny se v dnešní době dovážejí
i z ciziny.

H - Herbes de Provence

Provensálská kuchyně používá často jako koření aromatické byliny. Jejich směs se nazývá herbes de Provence = provensálské bylinky. Co všechno tato směs obsahuje? Recepty se mohou lišit, ale v podstatě jde o kombinace následujících bylin: tymián, mateřídouška, majoránka, oregano, rozmarýn, bazalka, kerblík, estragon, libeček, saturejka, šalvěj, bobkový list, fenykl. Toto koření můžeme použít ke grilování, do omáček nebo ragú, na pečená masa, ryby a těstoviny. Specifickou směsí pak je bouquet garni, která se používá například při přípravě škeblí na bílém víně, hovězího masa po burgundsku, vařené slepice, králíka po myslivecku, bujabézy nebo skopového ragú. Základem bouquet garni je tymián a bobkový list, k nimž můžeme přidat některé z dalších bylin: petržel, saturejka, šalvěj, rozmarýn, koriandr a oregano.

Ch - Chrám sv. Mikuláše v Nice

Dosti překvapivým zjevem v oblasti jižní Francie je obrovský pravoslavný kostel jako vystřižený z brožury o Rusku. Katedrála sv. Mikuláše byla postavena za posledního ruského cara Mikuláše II. svrženého revolucí. Město Nice bylo tehdy oblíbeným výletním místem ruské šlechty a po revoluci se tam mnozí ruští emigranti usadili. Chrám stojí na místě vily, ve které roku 1865 zemřel carevič Nikolaj Alexandrovič. K uctění památky zemřelého následníka trůnu bylo započato roku 1912 se stavbou katedrály. Jde o největší budovu ruského pravoslaví v zahraničí. V současné době je chrám majetkem Ruska, a to od roku 2010, kdy Rusko vyhrálo soud o tuto památku. Moskva vznesla nárok na vlastnictví katedrály s poukazem na to, že platnost smlouvy uzavřené carem Mikulášem II. v roce 1909 o nájmu na 99 let vypršela.

I - If

Pevnost If /francouzsky Château d´If/ leží na ostrůvku naproti Starému přístavu v Marseille. Původní vojenská pevnost se později stala věznicí, která vděčí za slávu spisovateli Alexandru Dumasovi. Ten do skutečného prostředí věznice zasadil příběh svého románového hrdiny Edmonta Dantèse, který se díky svému spoluvězni abbé Fariovi stal hrabětem Monte Cristo. V pevnosti si můžete prohlédnout údajné kobky obou protagonistů. Nejvíce skutečných vězňů zde skončilo během náboženských válek, ale také po nepokojích v roce 1848. Ostrov If je součástí Frioulských ostrovů, ke kterým vyplouvají lodě ze Starého přístavu v Marseille.

J - Jazz festival Nice

Džezový festival v Nice se poprvé konal v roce 1948. Patří k nejvýznamnějším mezinárodním festivalům vůbec. První ročník byl organizován Jacquesem Hebeyem, spolutvůrcem dalšího festivalu - Jazz à Juan. Hlavním tahákem prvního ročníku byl Louis Armstrong s jeho All Stars. Zaměření festivalu umožňuje zapojit různé styly hudby /bop, blues, jazz fusion, new orleans/, různé generace hudebníků, umělce místní provenience i mezinárodní hvězdy.

K - Karneval v Nice

Karneval v Nice má kořeny hluboko ve středověku – první zmínku o karnevalu máme už z roku 1294. V novodobé historii se poprvé konal v roce 1873. Probíhá vždy od poloviny února do prvního týdne v březnu a se svými dvaceti dny trvání patří k nejdelším na světě. V době, kdy u nás vládne tvrdou rukou zima, začíná na Azurovém pobřeží slunce nabírat na síle, probouzí se jaro. Karnevalem žije celé město ve dne v noci. Slavná Anglická promenáda je plná místních lidí i turistů z celého světa. Jde
o jedinečnou podívanou na průvod plný alegorických vozů, kostýmů, tanečních vystoupení a hlavně spoustu květin. Každý rok má karneval jiné ústřední téma.

L - Levandule

Blahodárné účinky levandule znali už staří Řekové a Římané. Samotný název prý pochází od slova lavare = umývat se. Levanduli používali nejen do koupele, ale také jako léčivku. Tato rostlina obsahuje silice, které zklidňují psychiku a snižují krevní tlak. Levandule byla a je také součástí gastronomie. Můžeme ji společně s dalším provensálským kořením přidat například k pečenému masu. Delikatesou je med s levandulovou příchutí. Sušené či kandované květy se přidávají do cukrářských výrobků. Provensálské parfumerie získávají z levandule a jejích kultivarů esenci, která se přidává do kosmetických produktů – mýdel, krémů, parfémů. Čistou esenci si můžete koupit do aromalampičky nebo ji použít ve skříni – spolehlivě vyhání moly.

M - Mistrál

Mistrál je silný studený suchý vítr, který vane v oblasti Provence. V údolí Rhôny fouká od severu k jihu, pak se stáčí k jihovýchodu a u Toulonu už fouká rovnoběžně s pobřežím, to je od západu k východu. Směrem k italské hranici pak slábne a vytrácí se. Může foukat i několik dní za sebou. Vane i více jak 100 dní v roce. Nejprudší je v zimě a na jaře, kdy svými nárazy ničí úrodu a strhává střechy /někdy přesahuje rychlost 110 kilometrů za hodinu/, na druhé straně však odežene všechny mraky. Během mistrálu tak krásně svítí slunce. Na obranu před mistrálem byly v krajině vysázeny cypřišové větrolamy. Mistrál není výjimečný ani v létě. Rozbouří a rozmíchá moře tak, že se na povrch dostane tak studená voda, že se v ní nedá koupat. Silného větru pak využívají zdatní milovníci vodních sportů k jízdě na prkně nebo ke skokům ve vlnách. Nejsilněji se mistrál projevuje v departementech Vaucluse, Bouches-du –Rhône a Var.

N - Noël en Provence /Vánoce v Provence/

Provensálská štědrovečerní večeře se podává před odchodem na půlnoční mši. Nic není ponecháno náhodě, vše má symbolické místo, důležitá jsou čísla. Stůl je prostřen třemi bílými ubrusy /trojka je symbolem sv. Trojice/, na stole jsou tři bílé zapálené svíce, tří mističky s naklíčeným obilím svaté Barbory /dává se klíčit 4. prosince, jako se u nás dávají do vázy barborky/. Večeře se skládá ze sedmi postních jídel /symbol Panny Marie Sedmibolestné/, která jsou podávána s třinácti houstičkami
a třinácti druhy dezertů reprezentujícími Poslední večeři páně s dvanácti apoštoly a Ježíšem. Postní jídla jsou v jednotlivých částech Provence různá: artyčok s celerem, květák, špenát s treskou, omeleta, šneci, česnečka, ale nikdy nesmí být maso - s výjimkou ryb. Třináct dezertů se jí po návratu z půlnoční mše a zůstávají na stole po následující tři dny, to je do 27. prosince. Součástí třinácti dezertů jsou tzv. 4 mendiants = čtyři příslušníci žebravých řádů – sušené fíky /františkáni/, mandle /karmelitáni/, rozinky /dominikáni/ a ořechy /augustiniáni/. Dále jsou to datle, které symbolizují Krista přicházejícího z Orientu. Černý a bílý nugát symbolizuje černé a bílé kajícníky /podle barvy hábitů těchto řádů/, podle jiných bílý nugát – sladký a jemný - symbolizuje čistotu a dobro, černý nugát – tvrdší a lámavý – evokuje nečistotu a síly zla. Do třinácti dezertů dále patří typicky provensálské pečivo fougasse, další druh pečiva - s gdoulemi nebo kandovaným ovocem z okolí Apt nebo Carpentras, dále tzv. ouška – lehké a jemné oplatky, a na závěr čerstvé ovoce: mandarinky, pomeranče, hrušky, hrozny a zimní melouny, uchované právě pro tuto příležitost.

O - Olivy

Olivovník patří k nejstarším kulturním rostlinám. Teplé a suché klima Středomoří je pro něj ideální. Pěstování oliv zavedli v Provence už staří Řekové. Francouzi přidávají olivy do salátů, omáček, používají je při přípravě pizzy, olivový olej využívají k výrobě majonézy. Olivy jsou také výborné k tradičnímu provensálskému aperitivu – pastisu. Přestože je francouzský olivový olej velmi dobré kvality, nevyváží se, vyrábí se ho poměrně málo. Francouzi určitě nepatří k velkým producentům jako Španělsko nebo Řecko. Provensálci vyrábějí olivový olej především pro vlastní spotřebu. Nejvýznamnější provensálské olivové oblasti jsou v údolí Baux de Provence, v okolí Aix-en-Provence, kolem města Nyon, v údolí řeky Durance, v střední a západní části departementu Var
a v okolí Nice. Olivový olej se odpradávna používá také v kosmetice. Olivové krémy se snadno roztírají a obsažený glycerol zabraňuje vysoušení pokožky. Olivová mýdla z Provence jsou vyráběná podle starých receptů, bez chemických přísad. Přidávají se do nich pouze drcené byliny a květy a mají velmi příjemnou vůni.

P - Pétanque

V každém městě, v každé zapadlé provensálské vesnici narazíme na vášnivé hráče pétanque, kterému se v této oblasti lidově říká boules = koule, koulená. Z Provence se hra rozšířila do celé Francie. Dnes je zde pravděpodobně nejpopulárnějším sportem a neodmyslitelně patří k francouzskému způsobu života. Proti sobě hrají dvě družstva. Nejdříve se hodí malá kulička – cochonnet /= prasátko/. V družstvech jsou dva druhy hráčů: pointeurs /= přihazovači/, kteří se snaží umístit svou kouli co nejblíže prasátku, a tireurs /= odstřelovači/, jejich úkolem je vyrazit kouli protivníka z blízkosti prasátka. Většinou se pétaquová klání odehrávají na náměstích příjemně zastíněných platany. Z laviček hru pozorně sledují staříci, kteří už sami nehrají, ale vzrušeně diskutují o hodech, vzdálenostech a šancích jednotlivých družstev. Každá správná hra se pak musí zapít skleničkou /nebo několika/ „žluté" = pastisu.

Q - Quiche provençale

V každém francouzském pekařství, bufetu nebo rychlém občerstvení koupíte slaný koláč, který se nazývá quiche, Jde o jedno z nejběžnějších francouzských jídel. V oblasti Provence se častěji než quiche používá název pissaladière. Pokud připravujeme quiche doma, pak platí: co quiche /pissaladière/, to originál. Můžeme totiž spotřebovat různé zbytky z ledničky. U nás se někdy pro výrobu quiche používá listové těsto, ale těsto bychom měli vždy připravovat podle originálního receptu. Pokud si chceme připravit provensálský quiche, tak na připravený korpus, který vložíme do máslem vymazané formy a propícháme vidličkou, naklademe půlkolečka cibule, na to na cibuli orestovaná rajčata s tymiánem, česnekem, solí a pepřem, nahoru dáme černé olivy, ančovičky a pokapeme olejem. Ve vyhřáté troubě upečeme. Mňam!

   Rozjeďte se do Francie s kolektivem nebo se školou.

R - Richerenches – hlavní město lanýžů

Richerenches sice územně leží v departementu Drôme, ale je součástí Papežské enklávy, a proto administrativně patří k provensálskému Vaucluse. Malé městečko s templářskou historií je známé svými lanýžovými trhy. Čím je lanýž tak výjimečný? Gurmeti se shodují, že lanýž je kulinářským drahokamem. Tato houba má delikátní chuť a také prý působí jako afrodiziakum. Sezóna lanýžů trvá od listopadu do března, tehdy se trhy konají každý týden. Richerenches je skutečným královstvím lanýžů. Za rok se na zdejším trhu prodá 10 až 30 tun převážně lanýže černého, který je nejvíce ceněn. Černé zimní provensálské lanýže mají tržní cenu mezi 200 až 1000 € za kilogram, záleží na kvalitě, velikosti, vůni a pokročilosti sezóny. Lanýže rostou pod zemí v hloubce 15 až 40 centimetrů v kořenech některých listnatých stromů, především dubů. V minulosti se k vyhledávání lanýžů využívala prasata, ale ta byla někdy rychlejší než sběrači /tak moc jim lanýže chutnají!/. Dnes se k vyhledávání používají psi, kteří mají velmi dobrý čich, ale houba jim nechutná. V současné době se lanýže pěstují už i uměle – v uměle vysázených lesících s duby, jejichž kořeny byly naočkovány sporami lanýže. Kde a kdy ovšem houba vyroste, je ve hvězdách, pořád se musí hledat, i v těchto umělých „líhních".

Ř - Řekové a Římané v Provenci

Řekové se usadili na jihu dnešní Francie kolem roku 600 před naším letopočtem. Založili zde obchodní kolonii s názvem Massalia, dnešní Marseille. Massalia byla důležitým přístavem, který zajišťoval bohatství a kontakt s ostatními středomořskými oblastmi. Řekové založili i další města na pobřeží, patří k nim např. Nikaia – dnešní Nice, Antipolis /= Město naproti, naproti Nikaie/ - dnešní Antibes, Glanum – pozůstatky tohoto města se nacházejí nedaleko St. Rémy. Řekové dali Provenci olivy a víno, ale také např. fíky, ořechy a třešně. Po celou dobu kolonizace zůstávali Řekové většinou jen na pobřeží, pouze podél toku řeky Rhôny se pouštěli do hlubšího vnitrozemí. Římané, kteří přišli po nich, kolonizovali nejen pobřeží, ale postupně dobyli celou Galii. V Provenci založili spoustu měst jako například Aquae Sextiae /= Sextiovy lázně/ - dnešní Aix-en-Provnce, Arelate – dnešní Arles, Nemausus – dnešní Nîmes, Viennu – dnešní Vienne a další. A co dalšího dali Římané Francii? Na prvním místě silnice, jejichž pozůstatky si můžeme prohlédnout na několika místech v Provenci dodnes. Dále určitě správní systém a právo a v neposlední řadě jazyk. A to, co může vidět každý návštěvník Provence – nepřeberné množství stavebních památek.

S - Santons

Provensálské figurky santons /santon = petit saint = malý svatý = svatoušek/ mají svůj původ v období Francouzské revoluce, kdy byly uzavřeny kostely. Provensálci zvyklí na betlémy v kostelích si je začali tajně tvořit doma. Tradice těchto betlémů s ručně vyráběnými figurkami je živá dodnes. Od poloviny listopadu se v celé Provenci pořádají trhy se santons. Kromě tradičních postav, se kterými se setkáváme ve všech betlémech, zde najdeme výjevy z každodenního provensálského života: trhovce, prodavače ryb, hráče pétanque, pekaře, ovčáky, lékaře...Hlavním městem figurek santons je bezesporu Aubagne, rodné město spisovatele Marcela Pagnola. V tomto městě a okolí, v Marseille, v Aix-en-Provence a v Arles jsou stovky dílen vyrábějících santons.

Š - Šafrán

Šafrán patří k nejdražším kořením na světě. V provensálské kuchyni se používá poměrně často. Nesmí chybět v pověstné, původem marseilleské polévce bujabéza, přidává se do rýžových pokrmů jako je např. paella. Více než pro svou chuť se šafrán používá pro barvení pokrmů. Pokud chceme jídlo dobře obarvit, musíme přidat šafrán hned na začátku vaření, pokud ho chceme jen okořenit, přidáváme ho později. Musíme s ním zacházet opatrně, pokud bychom ho dali příliš, jídlo by zhořklo. Šafrán sice pochází z Přední Asie, ale v Provenci se mu dobře daří, je zde pro něj dostatek světla i tepla. Původně se šafrán dovážel, až za avignonských papežů byly do Provence přivezeny cibulky a bylo započato s pěstováním tohoto vzácného koření. Co vlastně je koření šafrán, kde se získává? Jsou to sušené blizny rostliny crocus sativus = šafrán setý. Na jeden kilogram sušeného šafránu je zapotřebí až 200 000 květů. Z toho vyplývá vysoká cena tohoto koření. Šafrán se už od starověku uplatňuje také v medicíně. Působí proti depresím, zažívacím potížím, pomáhá při nespavosti, uvolňuje křeče. Reguluje hormonální rovnováhu těla.

T - Trhy v Provence

Trhy všeho druhu neodmyslitelně patří k provensálskému venkovskému i městskému životu. Již po staletí oživují jinak poklidná náměstí a náměstíčka ve stínu platanů. Trhy mohou být zaměřené různě. Nejčastější a nejtypičtější jsou trhy s potravinami. Můžete zde nakoupit nepřeberné druhy ovoce
a zeleniny od místních farmářů, mnoho druhů sýra, ale také maso, drůbež, vajíčka, houby, prostě vše, na co si vzpomenete. V oblastech kolem moře jsou také velké trhy s rybami a plody moře. Místní rybáři dodávají své úlovky na trh čerstvé, rovnou ze svých bárek. Kromě potravinových trhů se můžete zúčastnit také trhů květinových. Tyto trhy oživují ulice a náměstí úžasnými barvami květin. Ať už se na trhu prodává cokoli – jídlo nebo řemeslné výrobky, je to vždycky ohromný zážitek. Trhy k Provence patří a mají přesně daný pořádek. Konají se vždy ve stejný den, a to už po mnoho století. Kdyby chtěl Provensálcům někdo změnit trhovní den, se zlou by se potázal.

U - Umělci tvořící v Provence

Provence – tento kraj plný sluníčka, vůní a zpěvu cikád svou zvláštní barevností, pestrostí, intenzivním světlem a celkově neopakovatelnou atmosférou odjakživa přitahoval řadu umělců, především malířů. Jedním z mála umělců, který se narodil přímo zde a zde také tvořil, byl rodák z Aix-en Provence Paul Cézanne. Namaloval spoustu zátiší, ale jeho celoživotním námětem byla hora Sainte Victoire. Je zajímavé, že přestože Vincent van Gogh žil v Provence jen dva roky, jeho nejznámější obrazy jsou inspirovány právě zdejším pobytem. Nejdříve maloval obrazy v Arles a jeho okolí, pak se léčil v psychiatrické léčebně v St. Rémy, kde mu bylo rovněž dovoleno malovat. Pablo Picasso žil také v Provenci, nevěnoval se zde však pouze malířství, naučil se zde práci s hlínou, a to
v městečku Vallauris. Henri Matisse se přestěhoval natrvalo do Provence a je zde také pohřben stejně jako Marc Chagall. Z dalších, kdo zde alespoň určitou dobu tvořili, jmenujme například Augusta Renoira, Clauda Moneta, Georga Braqua. Nezapomeňme také na naše rodáky, kteří zakotvili v tomto sluncem zalitém kraji. Nejznámější z nich je pravděpodobně Otakar Kubín, rodák z Boskovic, který si psal své jméno tak, aby ho Francouzi skutečně četli Kubín, tedy Coubine. Dalším Moravákem, který se natrvalo usadil v Provence, byl Rudolf Kundera, který se narodil v brněnské městské části Tuřany.

   Rozjeďte se do Francie s kolektivem nebo se školou.

V - Víno

Víno přinesli do Provence kolem roku 600 před naším letopočtem Řekové. Když pak ve 2. století před naším letopočtem přišli Římané, rozšířili pěstování vinné révy z pobřeží hluboko do vnitrozemí své nové provincie. V Provenci se pěstují a vyrábějí vína červená, bílá a růžová. Bílá vína však tvoří pouze zanedbatelné množství. Ale ani červeného vína se nevyrobí v Provence příliš mnoho. Převážná část produkce patří růžovým vínům. Rosé se stalo synonymem pro Provence, tato vína zdejší oblast proslavila nejvíce. Provence produkuje 145 milionů lahví růžového vína, to je 40% francouzské produkce a 8 % světové produkce růžového. Jde o víno, které se vyrábí z hroznů modrých odrůd cestou krátkého naležení hroznů /jen zhruba pět hodin/, aby se ze slupek uvolnilo jen malé množství barviva. Nikdy nejde o přípravu mícháním bílého a červeného vína, to je nepřípustné. Provensálské rosé se hodí k řadě jídel – k rybám, kuřecímu masu, mořským plodům, sýrům, zelenině, dezertům
a dokonce i k ovoci. Je lehké a svěží, ovocné a s krásnou barvou. Zatímco bílá nebo červená vína uležením zrají, rosé se zásadně pije mladé. Růžové víno by nikdy nemělo být starší než dva roky

Y - Yaourt /= jogurt/

Přírodní podmínky v Provence nejsou příliš vhodné pro chov skotu, proto málokde uvidíme pasoucí se krávu. Daleko častější je chov ovcí a koz. Proto také na místních trzích nenajdete domácí jogurty z kravského mléka. Všeobecně se zde s jogurtem setkáme podstatně méně často než v severnějších oblastech. Pokud se zde jogurt vyrábí, bude nejčastěji z kozího mléka. Přesto se jogurt v provensálské kuchyni používá. Tvoří základ mnoha dresinků nebo je součástí zmrzlin.

Z - Zelenina

Provensálská kuchyně je založená na zelenině. V této sluncem zalité krajině se zelenině velmi daří. Nabídka je opravdu pestrá: vybírat můžete například ze sedmi různých odrůd rajčat. Z místní zeleniny, kterou koupíte v té nejlepší kvalitě na každém provensálském trhu, se připravuje vše od obložených baget přes polévky a saláty po ratatouille. Toto slavné jídlo se připravuje z lilků, cuket, rajčat, řapíkatého celeru, šalotky a česneku. K vyhlášeným zeleninovým lahůdkám v Provence patří chřest nebo artyčoky. Lilky, kromě toho, že se přidávají do ratatouille, se mohou plnit masem a přelít rajčatovou omáčkou. Plnit se dají i cuketové květy, vydlabané cukety, rajčata, dýně apod. Kousky čerstvé zeleniny se také dají namáčet do nejrůznějších dresinků, omáček nebo majonézy. Zkrátka a dobře, provensálská kuchyně by bez zeleniny nebyla provensálskou kuchyní.

Ž - Žabí stehýnka po provensálsku

Britové nazývají Francouze „žabožrouty". Málokdo ale tuší, že mnoho Francouzů tuto pochoutku nikdy neochutnalo. Žabí stehýnka jsou totiž populárnější v zahraničí, než v samotné Francii. Zahraniční hosté předpokládají, že se všude ve Francii s žabími stehýnky setkají, a tak jim Francouzi dělají radost. S přípravou žabích stehýnek se tak setkáme snad ve všech koutech Francie. Nejslavnější jsou sice žabí stehýnka z Alsaska, ale i Provence má své recepty na jejich úpravu. Recept na žabí stehýnka po provensálsku je následující: žabí stehýnka očistíme, okořeníme a lehce zaprášíme moukou. Pánev rozpálíme a stehýnka na oleji opečeme dozlatova. Přidáme česnek, tymián
a zastříkneme bílým vínem. Poté přidáme rajčata, olivy a nasekanou petržel, omáčku dochutíme citrónovou šťávou a zjemníme máslem. Podáváme s křupavou bagetou. Tak co, dáte si?

Napsala paní Zdeňka Janková

Čtěte další články o Francii

   Rozjeďte se do Francie s kolektivem nebo se školou.

Facebook

Odebírat žurnál

Váš e-mail
(*)
Vepište svůj email
(*)
Neplatný vstup
zpracováním osobních údajů
Zaškrtněte pole prosím.

Uspořádejte si svůj zájezd